Základy kompozice obrazu

Jestliže chcete tvořit kvalitní a na pohled příjemná videa, bez základů kompozice se neobjedete. Divák totiž nevnímá jen samotný děj, ale také to, jakým způsobem je obraz uspořádán. Díky správné kompozici můžete diváka vtáhnout do děje, zdůraznit důležité prvky a celkově tak zlepšit dojem.  Jakými pravidly se tedy řídit? Pojďme se na to podívat!

Pomocí linií můžete navést diváka tam, kam potřebujete. Zdroj obrázku: Unsplash.com

Co je to kompozice?

Kompozice je uspořádání jednotlivých prvků tak, aby vytvořily vizuálně harmonický a působivý celek. Kompozici by měl zvládat každý, kdo tvoří nějaký obraz – stejná pravidla tedy platí jak pro malíře, tak pro filmařem fotografy či grafické designery.  

Proč je kompozice důležitá?

Kromě estetického hlediska díky kompozici můžete navést divákovu pozornost k důležitým prvkům díla a vyvolat v něm emoce. Jestliže se vám nepodaří obraz hezky poskládat, můžete diváka zmást nebo dokonce odpudit. 

Principy kompozice

Kompozice je docela věda a existuje hned několik principů, které se v praxi využívají k vytvoření oku lahodícího a působivého díla. Pojďme si představit ty nejznámnější a nejvyužívanější! 

Díky kompozici a perspektivě může být i 2D obraz 3D. Zdroj obrázku: Unsplash.com

Pravidlo třetin

K tomu, abyste vytvořili kompozičně dokonalé dílo, vám může pomoci i obyčejná mřížka. Rozdělte  obraz na devět stejných částí pomocí dvou vodorovných a dvou svislých čar. Všechny prvky, které by měly být pro diváka důležité by se měly nacházet v průsečíku těchto čar nebo podél nich.

Zlatý řez

Zlatý řez, někdy nazývaný také božský poměr nebo zlatý průměr, je poměr, který se v matematice a umění považuje za esteticky nejpříjemnější a nejharmoničtější. Je vyjádřen číslem přibližně 1,618.

Zlatý řez se vyskytuje v přírodě (např. uspořádání listů na stonku, spirály ulit, květy slunečnice), v architektuře (např. proporce některých staveb)  a dokonce i v hudbě. Lidé ho intuitivně vnímají jako krásný a harmonický.

Obraz se rozdělí pomyslnými čarami do devíti částí, podobně jako u pravidla třetin, ale s tím rozdílem, že poměr stran není 1:1, ale 1:1,618. Klíčové prvky obrazu by se pak měly nacházet v průsečíku těchto čar nebo podél nich.

Vedoucí linie

Vedoucí linie jsou jedním z nejefektivnějších kompozičních nástrojů. Nejsou to jenom obyčejné čáry, ale spíše cesty, které divákovo oko přirozeně sleduje a které ho vedou k hlavnímu motivu, nebo ho provedou celým záběrem. Můžou to být třeba silnice, ploty, stromy nebo třeba i lidské pohledy.

Rámování

Rámování je kompoziční technika, která využívá prvky v popředí k vytvoření rámu kolem hlavního motivu. Tento rám může být tvořen různými objekty, jako jsou stromy, oblouky, okna, dveře, stíny nebo dokonce i lidské ruce.

Symetrie a asymetrie

Symetrie navozuje pocit klidu, stability, harmonie a řádu. Nastává, když je obraz zrcadlově uspořádán kolem osy, středu nebo bodu. To znamená, že jedna polovina obrazu je zrcadlovým obrazem druhé poloviny. Symetrie může být: 

• Zrcadlová: Obraz je zrcadlově uspořádán kolem jedné osy, ať už horizontální nebo vertikální. Je to nejčastější typ symetrie a často se vyskytuje v přírodě (např. motýli, lidská tvář).

• Radiální: Obraz je uspořádán kolem centrálního bodu, jako například květina nebo hvězda.

• Translační:  Obraz se opakuje v pravidelných intervalech, jako například vzor na tapetě.
  

Asymetrie navozuje pocit dynamiky, pohybu, energie a překvapení. Často se používá k vyjádření neklidu, napětí nebo změny. Může být:

Vizuálně vyvážená:  I když obraz není symetrický, prvky jsou uspořádány tak, že vytvářejí pocit vizuální rovnováhy. Toho se dosahuje například použitím prvků různé velikosti, tvaru nebo barvy.

• Nevyvážená:  Prvky v obraze jsou uspořádány chaoticky a nevytvářejí pocit rovnováhy. To může navodit pocit napětí, neklidu nebo dynamiky.

Symetrické kompozice se často používají v úvodních scénách filmů, aby navodily pocit klidu a stability. Asymetrické kompozice se naopak používají v akčních scénách, aby navodily pocit napětí a dynamiky.

Prostor a hloubka

Prostor a hloubka  divákovi umožňují vnímat obraz trojrozměrně, i když se ve skutečnosti jedná o dvourozměrný formát. Vytvoření iluze prostoru a hloubky je zásadní pro divácký zážitek, protože to diváka vtáhne do obrazu a umožní mu lépe pochopit jeho obsah a sdělení.

Iluzi prostoru a hloubky lze vytvořit několika technikami:

Perspektiva 

Perspektiva je pro vytvoření hloubky jednou z nejvyužívanějších technik:

• Lineární perspektiva: Využívá sbíhající se linie, které se v dálce setkávají v jednom bodě (tzv. bod úběhu). Například silnice, železnice, ulice.

• Atmosférická perspektiva: Vzdálené objekty se zdají být méně ostré, světlejší a s menším kontrastem než objekty v popředí. To je způsobeno rozptylem světla v atmosféře.

• Tónová perspektiva: Vzdálené objekty mají světlejší tóny než objekty v popředí. To je způsobeno tím, že světlo se odráží od objektů a postupně se zeslabuje.

Plány

Rozdělení obrazu do tří plánů (popředí, střední plán a pozadí) vytváří iluzi hloubky. Objekty v popředí jsou největší a nejostřejší, objekty ve středním plánu jsou menší a méně ostré a objekty v pozadí jsou nejmenší a nejméně ostré.

Stínování

Stíny dodávají objektům objem a vytvářejí iluzi trojrozměrnosti. Stíny by měly být logické a odpovídat zdroji světla.

Barvy

Teplé barvy (např. červená, oranžová, žlutá) se zdají být blíže divákovi než studené barvy (např. modrá, zelená, fialová). Toho lze využít k vytvoření iluze hloubky.

Velikost a umístění objektů 

Větší objekty se zdají být blíže divákovi než menší objekty. Objekty umístěné níže v obrazu se zdají být blíže divákovi než objekty umístěné výše.

Pohyb

Pohybující se objekty se zdají být blíže divákovi než statické objekty. Toho lze využít k vytvoření iluze hloubky a dynamiky.

Kompozice obrazu je komplexní téma, které vyžaduje praxi a neustálé učení. Nebojte se experimentovat a objevovat nové možnosti!