Co je to reportáž a jak ji natočit?

V dnešním článku nahlédneme pod pokličku videí, kterým se obvykle v televizních zprávách nevyhneme a těmi videi mám na mysli reportáže. Co je však reportáží myšleno? Obecně se jedná o audiovizuální dílo, které patří mezi publicistické a zpravodajské žánry. Má za úkol analyzovat a poskytovat informace, souvisí s ní objektivita, aby neovlivňovala lidi. Zahrnout zde můžeme i autorskou reportáž, která se liší od ostatních svou originalitou a patrným osobnostním přínosem autora (ne názorově, ale obrazem, zpracováním a přístupem). Zároveň se tato reportáž nemísí mezi zpravodajskou a publicistickou. Základem však každé zajímavé a poutavé reportáže je osobnost reportére. On nebo ona je tím gró, které dělá z reportáže reportáž.

Dva časté žánry reportáží jsme již zmínili, pojďme je tedy prozkoumat podrobněji…

Zpravodajská reportáž

Taková reportáž je ze všech nejvíce aktuální, co se obsahu týče. Věnuje se současným tématům a má kratší rozsah. Můžeme ji považovat za čtenou zprávu ve studiu, kde se kombinují čtené a obrazové informace. Znamená to, že moderátor přečte něco o události a ta se následně objeví v obraze. Pomocí těchto reportáží se snažíme nejvíce realisticky zachytit skutečnosti, které se staly.

Pro jakožto reportéra může být nevýhodou této práce skutečnost, že musí brzy vstávat, jelikož dostane hned témata ke zpracování do večerního živého vysílání zpravodajství, která musí odevzdat ještě ten den. Existuje i pohotovostní štáb, který dělá mimořádné reportáže. Dá se to považovat za poměrně psychicky náročnou práci, neboť reportér s kameramanem musí být vždy připraven natočit i katastrofální situace.

Publicistická reportáž

Nepracuje s aktuálností jako zpravodajská (např. publicistický pořad o dinosaurech). Na tento druh reportáží spadá více času pro přípravu a natočení. Celkově reportér musí dělat rešerše a hlouběji se tématem zabývat. Téma poté vysvětlí, analyzuje a komentuje. Můžeme zahrnout i několik respondentů do videa.

Objektivita v reportáži

Nikdy nejsme schopni ukázat vše tak objektivně, aby to všichni vnímali neutrálně stejně. Navíc každému z nás se nejspíš stalo, že nějakou událost popisoval kamarádovi mnohem vzrušeněji a vyhroceněji, než se daná událost jevila všem okolo. Skutečně je tedy těžké objektivitu nalézt, proto se v reportážích používá „zásada nestrannosti“. Měly by pracovat s vyvážeností = moderátor nedává názor a nezkreslujeme realitu. Pracujeme ale s názory svědků, které jsou balancem mezi pro a proti. Jedná se o názory lidí, kteří mají něco společného s událostí.

Co je potřeba k tomu, aby taková reportáž mohla vzniknout?

Principiálně předáváme a zpracováváme fakta. Mělo by se tedy kolem nás něco dít, co stojí za to, aby to bylo reportážním způsobem zaznamenáno. Pokud už jste několik reportáží v televizi nebo někde na internetu viděli, víte, že často bývají dynamizovány moderátorem a střihem. Prolínají se věty komentáře moderátora i svědků. A to nejdůležitější, co jste mohli zpozorovat je, že reportáž má být emotivní a někdy až příliš dramatická, aby zaujala pozornost diváka. Moderátor s kameramanem si totiž musí pečlivě zvolit záběry, aby vyvolali emoce.

S tím také souvisí úsečné věty a slovní gradace. Ne každého by to napadlo zmínit, protože nám to může přijít přirozené, ale dobré je, aby se používala obecná čeština. V rychlém sledu musíme stihnout vše potřebné vstřebat. Ideální jsou nekomplikované věty v činném rodě.

U reportáže jde o kombinovanou formu záznamu. Úvod se natočí ve studiu, kde se uvede příběh = ÚDERNÁ PRVNÍ VĚTA A KRÁTKÉ SHRNUTÍ (které zaujme sledujícího). V reálném prostředí mimo studio se sdělí další informace o události, například výpovědi svědků. Redaktor se vyjadřuje v krátkých, úderných a srozumitelných větách. V závěru se shrnou fakta a následky události.

Doporučení při tvorbě reportáže

• – není vhodné přetáčet událost, která se již odehrála – může to vyvolat parodický náznak

• – pokud nám budou vypovídat odborníci (lékaři, vědci), poučit je, aby mluvili obecnou češtinou, aby tomu divák rozuměl

• – divák vnímá reportáž velmi krátce, proto použít nejdůležitější informace

• – nezapomenout jasně definovat „kdo co udělal v jakém prostředí“