Jak by mělo vypadat vzorové natáčení?

Většina z nás už za svůj život viděla nějaký ten hraný film či pár reklam. Když se podíváme na výsledné dílo, které na nás může působit buď sofistikovaně anebo natolik skutečně, i když víme, že film je zkrátka fikce, jsme fascinováni. Možná si říkáme, jak asi mohl vzniknout, jak natočili toto nebo tamto… Z videí „behind the scenes“ něco vyčíst můžeme, ale nikdy ne vše. Zkusme ale zaplout do skrytého dějiště a přečíst si o tom, jak vypadá příprava na place před tím, než se řekne první „klap!“ dne.

Struktura natáčecího dne ve zkratce

• – program dne udávají denní dispozice (tzn. co se bude ten den točit, s kým atd.), které se vypisují z natáčecího plánu

• – normou jsou dvanáctihodinové směny s tím, že po šesti hodinách je povinná obědová pauza pro celý štáb

• – natáčení na place organizuje pomocný režisér, mimo plac vedoucí natáčení, a pokud není tak vedoucí výroby/produkční (jeho práce zahrnuje řízení parkování, odjezdy, příjezdy, odvoz techniky atd.)

• – s herci proběhne aranžovací zkouška, poté pochodová zkouška = krok za krokem s kamerou, jestli se herci nepřekrývají atd. – slouží k ověření technických aspektů, kde může nastat technický problém, a nakonec zkouška generální

• – když je vše připraveno natáčí se…

• – za 1 natáčecí den jsme schopni natočit až 40 záběrů.

Průběh natáčení podrobně

V určitou hodinu proběhne nástup na směnu, nejlépe se všichni sejdou na společnou snídani, pokud je tedy zařízena (i když se jedná např. o večeři před nočním natáčením, stále se tomu říká snídaně). Jako první na plac přijedou technické profese (osvětlovači, gripy…)s pomocným režisérem a později umělecké profese. Herci na plac dojíždějí později tak, aby se stihli nachystat a nemuseli zbytečně dlouho čekat, než se připraví plac. Pomocný režisér organizuje s kameramanem, mistrem zvuku a osvětlovači záběr. Mohou použít stand-ina, což je člověk podobný proporčně herci, který stojí ve scéně při přípravách, aby se herec touto prací neunavil. Rekvizitáři připravují rekvizity a architekti scénu. Pomocný režisér dohlíží na plac, aby příprava proběhla rychle. Mezitím režisér pracuje s herci, projdou si scénář a program natáčecího dne, tedy co se bude v ten den točit. Režisér hercům řekne svou představu a poté je pošle do maskérny. Zároveň si prochází literární scénář včetně dialogů a psychicky se připravuje (dá si kafe, povídá si se štábem, dokud je klid a než přijdou herci na plac). Skriptka si prochází scénář a kontroluje si, na co dávat pozor a dohlíží na kontinuitu záběrů – dělá to jen, aby si ověřila, že má vše nachystáno správně, jinak si označuje věci již v preprodukci. Pomocný režisér dá informaci režii, že je vše nachystané. Když se herci chystají, režisér jde zkontrolovat nachystaný záběr a musí ho schválit, ověří, zda je záběr připravený (osvícení, kamera zakomponovaná) a poté ho schválí. Pokud ho neschválí, upravuje se do té doby, než je za něho v pořádku. Po schválení jde asistent režie pro herce a zkouší se.

Herecké zkoušky

První ARANŽOVACÍ

• Díváme se na to, jak bude vypadat akce, kudy se budeme pohybovat, herec si projde s režisérem záběr a prostor, ukáže mu, kde se má zastavit a kde má co říct. Navíc pomocný režisér čte nahlas text při prvních dvou zkouškách a dohlíží na to, jestli není žádný problém.
  
  

Druhá POCHODOVÁ

• Tato zkouška následuje, jakmile herec ví, kam a kudy jít a co dělat. Je to zkouška zabývající se technickou stránkou, tedy tím, zdali se herci nepřekrývají, jestli sami nestojí před nějakým předmětem, jestli nejde vidět mikrofon, štáb… Pokud se v průběhu najde problém, zkouška se zastaví, problém se vyřeší a jede se znovu (možná je to otravné, ale k pochodové zkoušce to patří, alespoň se tak vyvarujeme potížím, které by nám nastavili v postprodukci).

Třetí GENERÁLNÍ

• Herec udělá vše, jak má a opravují se jen nuance herecké akce.

Jakmile máme dozkoušeno a všichni ví, co dělat, můžeme natáčet!

BONUSOVÝ TEXT: Jak se správně rozjíždí záběr?

Postup všichni všude dělají stejně, proto je podstatné si ho zapamatovat. Jedná se o rozjetí, které vzniklo, když se natáčelo na filmovou surovinu, aby se s ní neplýtvalo. Záběr se nerozjíždí 1, 2, 3, teď ani připravit, pozor, start! Jednoduše:

Režisér nebo pomocný režisér zavelí „KAMERA“…

-> na to reaguje mistr zvuku, který zapne záznam audia a řekne „JEDE!“

-> toho si všímá klapka a před kamerou oznámí (např): „Obraz čtyři, záběr jedna, potřetí…“

-> kameraman nebo švenkr (záleží kdo sedí u kamery) rozhodne: „KLAP!“

-> klapka klapne

-> švenkr/kameraman upraví záběr, např. přeostří do výchozí pozice, zkontroluje a až je připraven zakřičí: „SET!“

-> až teprve teď řekne režisér/pomocňák „AKCE!“ a na konci „STOP!“.

Proč tomu tak je?

Proč se na pojem kamera rozjíždí zvuk? Kdybychom kameru rozjeli zbytečně brzy, máme (v současné době) příliš moc dat na disku (popřípadě plýtváme filmem). Zvuk má mistr zvuku tedy natočený, a to je v postprodukci pro střižnu podstatné. Může také nastat situace, kdy se dá klapka na konci záběru. Tato situace může nastat například tehdy, když máme moc velký detail nebo obrovský celek. Nestává se to ale moc často. Vznikají miniaturní anebo až čtyřmetrové mega klapky, se kterými klapou i tři lidi. Začátek je stejný jen bez klap. Režisér místo stop na konci řekne klap a klapka s klapkou obráceně klapne. Když střihač nevidí klapku na začátku, jede automaticky na konec (jakmile ji nenajde tak volá a doptává se, co to má za záběr). Jinak se celý proces rozjetí opakuje pořád dokola.

Pro dnešek je to vše z filmového světa. V budoucnosti si ukážeme, jak vypadá likvidace a konec natáčecího dne.