Symbolika ve filmu
Je pravděpodobné, že se už každý z nás někdy setkal s nějakým symbolem nebo znakem. Stačí se jen projít po ulici, kde spatříme různá dopravní značení nebo při návštěvě veřejných toalet se orientujeme podle symbolů na dveřích. Abychom symboly chápaly musíme je mít s něčím sžité, něco si s nimi asociujeme a víme k čemu je přiřadit a co znamenají. Proto kultury, které mezi sebou mají trochu společného, se místo jazyka mohou domlouvat symboly. Ať už se jedná o značení toalet, zákazů kouření či znaky patřící k nějakému náboženství. Proto si v tomto článku pojďme symboly přiblížit a podívat se, jak se dají ve filmu využít.
Symbolika
Nauka o znakových systémech (i o jazycích) se nazývá sémiotika. V rámci znakové soustavy rozeznáváme ikon, index a symbol. Možná vám to již teď něco napovídá, ale položme si banální otázku: co je to znak? Jednoduše zástupce věci anebo vlastnosti, naopak symbol je přímo konkrétní označení.
Abychom pochopili symbol, potřebujeme mu rozumět. Například kříž je symbolem křesťanství nebo smrti, je to tradiční symbol, který se ustálil a převádí se mezi generacemi a snad všichni můžeme říct, že si ho takto představujeme již odjakživa. Holubice zase symbolizuje mír, svobodu či ducha svatého. Tyto významy poznáme na základě vlastní zkušenosti. Pakliže samozřejmě nějakou máme, což mě vede k tomu, že katolíci v holubici uvidí ducha svatého, ale ateista, který o to tomto symbolu neví, neuvidí ho. Oba tito lidé mají zkrátka jinou zkušenost a jinak tento symbol chápou.
Film jako prostor
Film jakožto audiovizuální dílo vnímáme tedy z principu zrakem a sluchem. Tvůrci, aby nám něco naznačili ať už napřímo anebo podvědomě, často využívají různých symbolů obrazových či zvukových. Nejvíce nás ve filmu bude zajímat ikon, jelikož film je totiž ikonografický. Když koukáme na film, tak do určité míry víme, že věci v něm zastupují samy sebe – víme, že když vidíme kuchyň jedná se o kuchyň nebo že pes je pes. Museli bychom dát divákovi vodítko, aby si myslel něco jiného (že židle není židle, ale že se například vyskytujeme v realitě, kde je židle považována a využívaná třeba jako police na knihy).
V divadle se lépe pracuje se symboly, protože když herec řekne, že židle je kůň, přistoupíme na tuto hru, ale ve filmu to takto nefunguje. Film pro nás do určité míry reflektuje realitu, když nenastolíme jiná pravidla. Proto by se muselo jednat právě o nějaký jiný svět, ve kterém všichni přítomní přistoupí na to, že židle není židle, ale v této realitě se jedná o koně. Proto pokud skutečně nejde od nadsázku, nějaký paradox či schválně vytvořený nový svět, užívají se symboly typické pro danou kulturu. Zkrátka aby divák mohl aplikovat svou zkušenost se symboly na ty, které ve filmu uvidí a bude jím tudíž rozumět.
Jestliže vytvoříme nový symbol, který něco v našem filmu znamená, neměl by se pouze objevit jen jednou, ale připomenout se divákovi vícekrát. Platí pravidlo, že si divák zapamatuje danou skutečnost lépe, když se objeví třikrát. Poprvé mu nic neřekne, podruhé se může zjevit náhodně, potřetí už dává smysl – využívá se to hlavně u motivů, které se často ve filmu vyvíjejí. Pokud bych to měla uvést na příkladu, zarytým symbolem lásky může být rudá růže. My na tohle, ale přistoupit nechceme a použijeme například slunečnici. Postup by mohl vypadat tak, že si partneři darují místo růží slunečnice a když jejich láska pomine, slunečnice uschne anebo ji někdo z nich hodí do koše. Záleží už na nás, čemu dáme jaký význam, důležité je, aby to diváci vnímali stejně jako tvůrce.
Zároveň bychom se měli naučit vnímat film jako celek, ne jako části. Film totiž nefunguje v metaforické symbolice, protože by si divák mohl myslet cokoliv, a to my jako tvůrci nechceme. Dílo by mělo být pro všechny přítomné uchopitelné. Určitě se však někdo může obrátit s tím, co když se jedná o surrealistický snímek. Ten má však určité také svoje postupy a principy, ale takové, jaké mu sám autor dá a podle toho z čeho sám vychází. Takové snímky si však žádají náročnějšího diváka, který z nich dokáže něco vyvodit, nějaký dojem, náladu, pocit… Proto zde může být správně, když každému člověku bude nějaký symbol připomínat něco jiného a to jiné vnímání nás všech bude tématem následovné diskuze po filmu.
Význam barev
Největším nositelem symboliky budou barvy, na což jsme narazili ve článku o barvách. Hrdinové se tedy mohou tradičně oblékat do světlých barev, nepřátelé do tmavých. Kupříkladu hrdina jako kapitán Amerika nebo Spiderman jsou nositeli barvy modré a červené, což jsou zároveň barvy Ameriky. Můžeme si s tím tedy pohrát a náš protagonista, který bude třeba antihrdina, který má překvapit může třeba zpočátku vzezřením vypadat jako antagonista a ne protagonista.
Zvuky a hudba
Největší dojem na nás často udělá hudba. Když u dramatické scény vyměníte hudbu za veselou, bude to působit ironicky až legračně. Když je to schválný prvek, se kterým takto pracujeme, je to samozřejmě v pořádku, můžeme tak hudbu použít v kontrapunktu.
Zvuky jsou také silným nositelem nějakého znamení. Často si je s něčím spojíme a poznáme, kde se pravděpodobně postava nachází, jestli je třeba v nebezpečí, v klidném prostředí či na rušné ulici. Blížící se vítr, rychlé kroky mohou být znakem napětí, že má nastat něco špatného.
Pro dnešek to bude ze symboliky vše. Někdy v budoucnosti nahlédneme pod pokličku motivů a pokud vás láká více poslouchání než čtení, můžete si také pustit podcast Autentická výzva na Spotify nebo si celé díly s videem přehrát na YouTube.