Útržky ze scenáristické teorie

Možná jste už někde zaslechli, že nejdůležitější není forma, ale obsah. Můžete mít sice překrásné pozlacené jablko, ale pokud je zevnitř zkažené, nejspíš na něj změníte pohled. A nyní zpátky od metafor k tomu oč v dnešním článku poběží, a to je scenáristika! Tedy zásadní kámen, neboť bez kvalitního příběhu zpravidla nemusí vzniknout obstojné dílo. Předtím než se vrhneme k tomu, jak se takový scénář píše, chtěla bych vám představit fáze, které vzniku scénáře předchází.

Fáze literární přípravy

Obecně vzato je scénář literárním dílem, příběhem, které se „nečte, ale vidí“. Ke scénáři se v jednotlivých fázích přípravy scénáře dostaneme až na konci. Úplným základním bodem zprvopočátku je nápad. Ve článku o tom, kde hledat inspiraci, jsme si nastínili, že nápad můžeme vzít prakticky kdekoliv. Něco jste prožili, zajímává vás určitá problematika či vás napadlo vyprávění na popud fotky, kterou jste viděli na internetu. Zkrátka cokoliv a kdekoliv.

Poté je podstatné, abyste se sami sebe zeptali, co mě na tom nápadu zajímá, o čem to bude? Jednoduše si ukotvěte téma, aby nebylo široké a neztráceli jsme se v tom my i diváci. Třeba můžete zvolit téma „romantická láska“, což je ale obecný pojem, takže je potřeba, abyste v tom našli to, po čem pídíte. Kupříkladu jestli vůbec existuje, jestli se dá udržet a co dělat, když jednoho ten vztah přestane bavit a druhého ne?

Až si tento základ ujasníte, vytvořte si premisu. Je to jedna věta, která celý příběh shrnuje a prozrazuje, jak příběh dopadne. Proč je premisa důležitá? Vzhledem k tomu, že budete chtít scénář prezentovat producentům, budou potřebovat jasně a rychle vědět, o čem to celé je. Premisa nám tedy predikuje budoucí děj, konflikt a jeho východisko, jednající postavy a již zmíněný konec. Je to náročný výkon nacpat vše do jedné věty, aby ve výsledku zaujala, ale čím lépe si příběh vyjasníte, tím lépe by se vám mělo pracovat.

Nechám vám zde příklad možné premisy k Romeovi a Julii: „Příběh o nešťastné lásce dvou milenců, kteří na konci zemřou kvůli nepřátelství mezi jejich rodinami.“

Bez čeho nevykročíme vpřed? Bez námětu!

Berme v potaz, že se bavíme o celovečerním filmu. Námět píšeme poté, co jsme si vyjasnili, o čem chceme psát a zde už se příběh snažíme lépe uchopit. Píše se obvykle na jednu stranu (zpravidla by více stran málokdo přečetl z budoucích producentů nebo výběrčích námětů) nebo maximálně na strany tři.

Popisujeme zde děj. Pokud si začneme klást otázku „co kdyby, kdyby?“, lépe se nám bude posouvat příběh kupředu. Například kdybychom psali Harryho Pottera, na začátku bychom se ptali: „Co kdyby desetiletý chlapec zjistil, že je čaroděj?“. Čím víc se ptáme, a ještě více si odpovídáme, nabízí nám to mnoho možností. Tvoří se nám zároveň i dramatické situace, z nichž si pak budeme moct vybírat.

Co vás ještě nemine, je dobré vykreslení postav. Jestli je nějak divná, zvláštní, aby zaujala diváka, respektive čím ho má zaujmout a jestli v ní máme nějaké pochyby, je zahalena do roušky tajemství?

Pokud byste nevěděli, jak zdramatizovat děj nebo vám něco chybí, určitě se nezapomeňte zeptat, co se nejhoršího může postavě stát? U Harryho Pottera by nejhorší zjištění bylo, že ho chce zabít jiný čaroděj. Pochybnosti Harryho spočívají v tom, že si není jist, zdali dokáže čaroděje porazit.

Shrnutí námětu: producent by z něj měl vyčíst ukotvené postavy (antagonista, protagonista), místo, čas, zápletku, cíl postav, žánr a jak příběh končí.

Rozvinutý námět: synopse, slyšeli jste někdy o ní?

Pro začátek upozorním, že v angličtině se řekne námět „synopsis“ a my v Česku právě rozlišujeme námět a synopsi. Prakticky můžeme tvrdit, že synopse obsahuje rozepsaný děj. Může mít zhruba deset až patnáct stran. Nepíšou se zde ještě dialogy, ale můžete zapsat náznak toho, co si mají postavy sdělit a kam je to posune.

Navíc jste už u bodu, kdy se zabýváte daným tématem příběhu do hloubky a nejspíš vás také budou čekat rozsáhlé rešerše.

Treatment ve světě a u nás někdy filmová povídka

Je vesměs jedno, jak tuto fázi nazvete. Univerzální ale bude treatment, který je mnohem delší. Zhruba sedmdesát až devadesát stránek. Treatment je také poslední fází před literárním scénářem, kde už specifikujete obrazy a příběh ze synopse strukturalizujete. Objevují se náznaky dialogů nebo přímo dialogy. Náznaky jen proto, že to v budoucnu může nějak jinak sednout herci do pusy anebo se až u scénáře dopilují.

Můžete se ptát, proč rovnou neskočíme ze synopse do scénáře, když treatment je jen další rozepsaná fáze. Pravdou ale je, že u treatmentu lépe vidíme nedostatky a snadněji se nám budou prohazovat scény než u scenáristického zápisu.

Stále se zde můžeme rozepisovat, ale text by neměl být zbytečně květnatý, aby se dal přenést do obrazu. Pokud se tedy vydáte psát scénář, mějte na paměti, že i když jste sečtělí a velcí pisálci, scenáristika je text, u kterého se váš jazyk bude muset krotit. Vaše dovednost se vám však určitě neztratí a využijete ji při hledání vhodných vět, které by jasně popsali, co se ve scéně odehrává. Dalo by se tedy říct, že scenáristika je kreativním pohybováním mezi danou strukturou a formou, jak se scénář píše. Samozřejmě můžete být inovativní nebo nemusíte psát podle Aristotelovy teorie, ale vězte, že literární popisy, se někdy horkotěžko dokážou dostat skrz kameru na filmové plátno, a hlavně se s tím těžkopádně pracuje.

Už tento pátek si představíme scénář, jak se píše, jakou by měl mít formu a co by měl obsahovat, ve vší své parádě! Těším se na vás a do té doby zkoukněte náš podcast Autentická výzva s inspirativními osobnostmi, které po naší zemičce chodí.