Lucie Vřešťálová: Když nežijeme ve své přirozené lateralitě, nesouzníme sami se sebou

Lucie Vřešťálová si na vlastním těle i duši vyzkoušela, jak velký rozdíl je žít nebo nežít svou správnou lateralitu. Teď pomáhá ostatním lidem, kteří stejně jako ona zjistili, že mají ve skutečnosti rozdílnou dominantní stranu, než si mysleli. Jak člověk může zjistit, že žije převráceně a jaký dopad to může mít na jeho psychické i fyzické zdraví? A jak takový proces přepólování na správnou stranu vypadá?

Přečtěte si shrnutí nejzajímavějších myšlenek z 22. epizody podcastu Autentická Výzva s Lubomírem Novohradským a expertkou na lateralitu Lucií Vřešťálovou!

Kolem leváctví a praváctví existuje spousta nesmyslů a polopravd

„Praváků a leváků je přibližně stejně, a to jak u zvířat, tak i u lidí. Ale vlivem společnosti se leváctví po dlouhá století potlačovalo. Co je levé, to je špatné – co je pravé, to je pravé.“

Svět a společenské normy jsou uzpůsobené pro pohodlný život praváků. Dokonce se tvrdí, že leváků je na světě přibližně jen 10 %!  Že to tak není nám Lucie vyvrátila hned zkraje rozhovoru. „Velká část lidí, kteří jsou leváci vlivem společnosti žijí jako praváci… Není to tím, že je ve škole donutí psát pravou rukou, ale prostředí je uzpůsobeno pravákům a pro leváky je to nepraktické,“

Zda dítě bude levákem či pravákem se projevuje již kolem třetího roku života. U některých jedinců se může ale stát, že mají lateralitu nevyhraněnou. „Ty děti okoukávají, jak kdo co dělá a tak dále, přizpůsobují se většině.“ A tak se může zdát, že je praváků na světě více. Velký vliv na to má i fakt, že se v minulosti leváci „přeučovali“.

„Přeučování je blbost.  Prostě nemůžeš nikoho přeučit, jen odnaučit být pravákem nebo levákem. (…) Princip leváctví nebo praváctví není daný rukama ani nohama. Je daný pozicí mozkových hemisfér.“

Proč je důležité žít v souladu se svou přirozenou lateralitou

Jestliže se levák naučil být pravákem, může mít v životě podle Lucie spoustu problémů. „Buď jsi pravák nebo levák – to je dané. Ale záleží na tom, zda to žiješ. Zda sedíš za správným volantem. Pokud to tak je, žádný problém není,“ ale pokud je člověk levák a žije jako pravák, projeví se to často na jeho emočním, psychickém nebo i fyzickém zdraví.

„Zabývám se skupinou těch lidí, kteří nežijí to, co jsou. Má to spoustu následků – u někoho i na hranici depresí a neschopnosti žít.“ Člověk, který nežije to, co je, totiž používá celý svůj systém jinak, než je mu přirozené. Žije vlastně obráceně, kvůli čemuž si sám sebou není jistý a jeho mozek si vytváří různé kompenzační strategie, aby se ujistil, že je vše v pořádku. „Takoví lidé například pokaždé počítají počet schodů nebo sloupků po cestě, kudy jdou,“ říká Lucie.

Muži jsou náchylnější k řečovým vadám. Ženy více vnímají „souboj o dominanci.“

Jak tedy zjistíte, že žijete obráceně? Podle Lucie, která vychází z učení německého kouče Karla Grunicka, existuje zhruba 50 příznaků, které vás mohou odhalit. Nejčastěji se jedná o:

·       Neschopnost nastavit si hranice

·       Nechávání se zneužívat ostatními

·       Opakované počítání

·       Nedůvěra ve vlastní pocity

·       Nespokojenost s průběhem a výsledkem vlastních činností

·       Neschopnost projevit svou sílu přirozeně

·       Nízká sebedůvěra

·       Potíže s mluveným projevem

·       Nadměrné snažení se. Workoholismus

·       Fyzické projevy: alergie, únava, potíže s menstruací

Zatímco muži jsou náchylnější k řečovým vadám, jelikož mají pouze jedno řečové centrum, ženy život s převrácenou lateralitou vnímají více například ve vztazích či při společenských interakcích.

„Když jsou partneři mix, dochází k „boji“, pokud se drží za ruce mužskýma rukama,“ Nedochází zkrátka k harmonii mezi mužskou a ženskou energií. „Když jsou dva leváci, přirozeně muž ženě nabízí svou mužskou ruku. Když tedy sedíme obráceně, cítím se v bojové pozici. Chci muži nabízet kreativní ženskou stranu.“

Dominantní strana vykazuje mužské kvality

„Dominantní strana vykazuje mužské kvality, ta kreativní zase ty ženské,“ říká Lucie a vysvětluje, co se děje, když to máte naopak. Například když vezmete do ruky zbraň – pokud ji máte ve své dominantní ruce, lidé z vás budou mít respekt. V opačném případě se vám mohou i smát.

„Když hraju se svým synem ping pong pravou rukou, jsem tvrdá a snažím se ho porazit. Když levou, tak mě to baví a nezáleží mi na výsledku. Když to jde tou správnou stranou, jde to přirozeně, baví mě to, nevyčerpává mě to. A když to dělám obráceně, dochází tam k frustraci, i nějaké nespokojenosti jak s průběhem, tak i s výsledkem.“

Proces přepólování neproběhne ze dne na den

„Seminář je jako sázení semínka do květináče. Ale nejprve potřebuji semínko, které je buď pravák nebo levák. (…) Každý jsme nesprávnou lateralitou ovlivněn do jiné hloubky.“

Pokud máte podezření, že jste skrytým levákem, nejdříve si musíte prostřednictvím testů a různých cvičení ověřit, že to tak je. Teprve potom je dobré se rozhodnout, zda vás to skutečně nějak ovlivňuje a chcete to změnit, a tedy se přihlásit na seminář, kde se to naučíte. „Není to byznys o tom, že vám prodáme tabletku a změní se vám život. Člověk musí pracovat sám.“ Říká Lucie. Samotný seminář trvá 4 dny, avšak kompletní změnou projdete během 2–3 let. Je to tedy dlouhý proces, ale rozhodně stojí za to. 

„Když vidím, jak ti lidé svítí, jak začínají být sami sebou… To je to, co mě na tom baví. Dáš malé klubíčko energie a ti lidé toho využijou.“

Co by si ale Lucie nejvíce přála? „Pro mě by bylo nejlepší, kdybych ty semináře vůbec nemusela dělat a ty problémy u dětí v těch školkách vůbec nevznikaly…“

Zaujal vás náš výběr informací z rozhovoru a chtěli byste se dozvědět více? Odebírejte náš podcast Autentická výzva na Spotify či Youtube a poslechněte si tento díl celý! Nezapomeňte nás také sledovat na sociálních sítích, ať vám nic neunikne.