Lucie Sedláčková: Díky komiksu Zavařeniny můžu autenticky zprostředkovat stavy uvnitř hlavy.
Jednatřicetiletá výtvarnice je zajímavá především svým vnitřním světem. Ten již čtvrtým rokem odhaluje svým sledujícím na sociálních sítí skrze unikátní komiks Zavařeniny, díky němuž můžete zjistit, co se děje v hlavě člověka s duševní chorobou. Jak komiks Zavařeniny vznikl a proč se o něm říká, že má léčivé účinky?
Lucie Sedláčková přijala pozvání do podcastu Autentická Výzva našeho moderátora Lubomíra Novohradského a vy teď s námi můžete nahlédnout do hlubin myšlenek této neskutečně inspirativní ženy!
Článek je pouze shrnutím toho nejzajímavějšího z epizody podcastu. Pokud se chcete dozvědět více, neváhejte se podívat na Youtube video podcast či Spotify podcast.
Jak popsat nepopsatelné
„Tehdy to bylo skrze to, abych mohla s přítelem sdílet, co se mi děje v hlavě. Protože mám Hraniční poruchu osobnosti, takovou jako smíšenou, a mám v sobě spoustu věcí a tehdy jsem ještě nevěděla, jak mu to říct. A on mi řekl: tak mi to nakresli…“
Lucie již od 12 let pravidelně docházela na terapie. Měla totiž hlavu plnou negativních a nepříjemných myšlenek. Prošla si léčbou antidepresivy i anorexií… Nakonec ale našla lásku a díky svému příteli a schopnosti dobře popisovat své emoce začala využívat svůj ilustrátorský talent a vznikl komiks Zavařeniny. „Jak jsem to začala kreslit, tak to bylo pro mě terapeutické a pro nás dva to bylo také super,“ říká v podcastu Autentická Výzva.
Zavařeniny pomáhají prolomit tabu ve společnosti
„Začalo to sobecky, abych si ulevila, a pak jsem si řekla: Hele, tak zkusím pojmenovávat i jiné diagnózy a jiné duševní neduhy a choroby, které ve společnosti jsou. Ptala jsem se lidí, co je třeba trápí a pak to kreslila.“
Komiks Lucie začala kreslit pro soukromé potřeby, ale brzy si uvědomila, jaký má efekt na ni i lidi kolem. „Já si píšu script a u toho třeba hrozně brečím, protože je to pro mě terapeutické. Pak si udělám storyboard, pak to začnu teprve kreslit – pořád u toho brečím, protože někdy to jsou hlubinné rodinné věci. Pak to dokreslím, přestanu brečet a dám to na Instagram…“
Teď již zpracovává i dění ve společnosti, tabu a věci, o kterých se špatně mluví, třeba teď má v plánu pzracovat téma matek. „Ten komiks používám k tomu, abych popsala autenticky a otevřeně to, co se lidi často bojí vyslovit.“
Odkládání problémů do zavařovaček
I když Zavařeniny Lucie dělá pouze ve svém volném čase – živí se jako copywriterka na volné noze, věnuje jim opravdovou péči. Lidé na Instagramu totiž její příspěvky komentují, sdílí je s ostatními a s Lucií sdílí i své zkušenosti a pocity. Často tedy do komiksu zpracovává pocity ostatních. „Naše strachy, domněnky, přesvědčení… Jsou jednou z nejsmysluplnějších věcích, o kterých se bavit,“ říká.
„Zavařeniny to jsou proto, že pojmenovávám ten strach, démona, diagnózu, něco, co se ti děje, pak to nakreslím a dám to do pomyslné zavařovačky. A pak tu zavařovačku dám do duševní spižírny – buď nějaké kolektivní, nebo té svojí…“
Lucie s přítelem si dokonce vytvořili takový black box, model spižírny se zavařovačkami, kam fyzicky odkládají Zavařeniny. Mají ho doma, ale občas ho zapůjčí někam na výstavu a i ostatní lidé si tak můžou prožít, jaké to je být v hlavě Lucie.
„Tím, že strachy pojmenuješ, tak je máš přehledné – je to součást tebe, ale nejsi to ty. Pomůže to oddělit.“
Přemýšlení je nepřítelem kreativity
„Zavařeniny mi pomohly v tom, že vím, že tohle je démon, kterému se třeba říká Mělbych obecný, který přijde a řekne, co všechno bych měla v životě dělat. A to mě paralyzuje. Ale já si teď řeknu: dobrý, díky za rady. A já se jdu projít.“
Lucie se Lubomírovi v Autentické Výzvě přiznává, že dlouhou dobu vstávala každé ráno s tím, že se nenáviděla. A strávila přemýšlením o tom, co je s ní špatně i několik hodin denně. Díky Zavařeninám ale našla recept, jak se s tou paralyzující sebenenávistí poprat. Chodí na procházky, tancuje, užije si ledovou sprchu nebo den začne tím, že se na sebe xichtí v zrcadle. „Také mi dost pomáhá takový stoický přístup, že za pár desítek let umřu, takže kdo to udělá za mě A co chci stihnout v tomto životě?“
Poslouchej sám sebe, neskroluj
„Svět je zaplavený obsahem. Je lepší poslouchat sám sebe než pořád skrolovat.“
Ačkoliv se ve svém profesním životě Lucie věnuje i sociálním sítím, sama osobně má pocit, že se denně vytváří příliš velké množství obsahu a lidé žijí život jeho skrolováním. Snad právě proto by chtěla své Zavařeniny dostat z online i do offline světa a vydat je knižně.
„Tím, že léčím sebe tou kresbou, tak můžu léčit, pomáhat nebo inspirovat ostatní k tomu, aby si také pomohli.“
V tuto chvíli se ale více soustředí na společný projekt s přítelem – renovaci staré fary, kterou plánují využívat pro různá setkání a kreativní eventy. A motivace na závěr?
„Neváhejte a nebojte se přetáčet pozornost jiným směrem než jste byli zvyklí doposud, protože nám ten mozek tuhne. (…) Je dobré ho natahovat a jít i za tu nekomfortní zónu i v těch nejjemnějších denních krocích.“
Zaujal vás vnitřní svět Lucie Sedláčkové a chtěli byste se dozvědět více? Odebírejte náš podcast Autentická výzva na Spotify či Youtube a poslechněte si tento díl celý! Nezapomeňte nás také sledovat na sociálních sítích, ať vám nic neunikne.
- Susy Nana: Práce s Lůnem se týká i mužů
- Marek Beneš: Lidé by měli poznat sami sebe s k psům přistupovat s tvrdostí.
- Richard Gonzor: Když v sobě zavřeš horší emoce, nemůžeš cítit ani ty dobré
