Čtyřkvadrantový film aneb blockbuster

Jakmile se řekne pojem blockbuster, většina z nás si představí nějaký úspěšně komerční film, který oslovil většinové publikum (tedy proto ho může dost lidí v našem okolí znát). Někdo vyloženě takové filmy vyhledává, můžou to být fanoušci třeba zrovna Marvelu a každého příběhů o jejich hrdinech, neboť jejich filmy se dají považovat určitě za blockbustery, jež trhají žebříčky výdělečnosti. Na místě tedy je zeptat se, jak se někomu může povést vytvořit film, který osloví masy lidí, mladých, starých, nezávisle na pohlaví i kultuře? Prozkoumejme tedy z jaké chemie se blockbuster skládá, aby splnil požadavky pro tak široké publikum a většinu zaujal…

Základ položil studiový systém

Než ale představím vzor pro blockbusterový film, musíme se podívat, jak funguje americký filmový systém. V USA funguje studiový systém, což znamená, že si studia filmy vyrábí, postprodukují a distribuují. Pokud známe „velkou pětku“ nebo „malou trojku“ víme, že tento systém vznikl v minulém století a existující studia dnes tvoří velké i známé filmy. Často jsou to filmy komerční, ale tato velká studia mají odnože (tedy malá studia), která podporují nezávislé tvůrce a jejich nezávislé filmy (tudíž můžeme říct o nezávislých tvůrcích, že svým způsobem závislý jsou). V Americe můžeme být tvůrcem závislým (pracujeme pro velká studio) nebo špičkově nezávislým (závisíme na jejich odnožíš).

Důležité je také, že mnoho velkých studiích nedělá jen komerční filmy, nýbrž i umělecké. Existují ale mnohonásobně výdělečné filmy – obvykle právě blockbustery – z nichž zaplatí ty umělecky hodnotné. Těmto filmům se říká „Tent pole“ – jako stanová tyč a jedná se o oporu studia (Avatar, Harry Potter, Piráti z Karibiku…). Tyto komerčně úspěšné zaplatí další filmy a vydělají studiu. Dále se můžeme bavit o modelu „dojné krávy“, kdy peníze z úspěšných filmů zbydou třeba na méně výdělečné, ale právě ty umělecky hodnotné (mají tím pádem možnost točit komerční a artové filmy).

I kdyby jejich blockbustery byly myšlenkově ploché, vydělají na nich tolik peněz, že jim nevadí vložit tuto investici do filmu, který jim dává smysl, ale tolik na sebe nevydělá.

Blockbuster

Možná vás to už v názvu zaskočilo, ale blockbusteru se říká i čtyřkvadrantový film, jelikož cílí do čtyř stran na všechny diváky. Zde obrázkový model:

Aby fungoval model dojná kráva, film musí cílit na všechny, tedy být čtyřkvadrantový. Zároveň se do tohoto modelu (nejspíš do žádného filmového) nezapočítávají děti, neboť lístky do kina jim obvykle kupují rodiče. Tudíž tvůrci počítají s tím, že musí zacílit hlavně na rodiče, kteří dětem film povolí. Navíc se zde zohledňují faktory, které ovlivňují každého diváka. Jedná se docela o stereotypní východiska, s nímž tyto filmy pracují, ale také se počítá, že na nesofistikovaného diváka tento postup zabírá a vnímáme tyto podněty přirozeně podobně. Neberme to jako urážku, jedná se vlastně jen o rozbor toho, co průměrně každého jednotlivce nějak zaujme a co většinou ten a tamten člověk vyhledává a podle toho se příběh a postavy uzpůsobují.

Zajímavost: První blockbuster byly Čelisti, jenže omylem. Vystříhaly se totiž záběry se žralokem, který vypadal uměle a ve filmu se pořádně neukáže. Tvůrci se báli ukázat film o monstru, které se ve filmu neobjeví, proto vyvolali hodně kopií, aby dílo rychle obletělo svět. Jenže film měl ohromný úspěch a za krátký čas vydělali hodně peněz. Od té doby se tvořilo mnoho kopií a plánovalo se několik projekcí zároveň.

Co musíme udělat proto, aby film zasáhl všechny čtyři kategorie?

• – Téma by mělo být globální, aby tomu všichni rozuměli a netrápili je kulturní rozdíly. Oblíbená je záchrana (jakéhokoliv) světa – pracuje s tím Pán prstenů, Matrix, Harry Potter. Spousta producentů to považuje za osvědčený ideální model, protože kdo by z diváků chtěl, aby se svět, ke kterému v nejlepším případě přilnuli, zhroutil?

• – Příběh musí být jednoduchý, zkrátka snadno pochopitelný. Něco z minulosti ukážeme flashbackem a nekomplikujeme linky tak jako například u filmu Tenet od Nolana. Vděčný je pohádkový narativ (např. boj dobra se zlem a vždy vyhrává dobro…). Používá se příběhové schéma, kde někdo musí porazit někoho, aby ochránil svět.

• – Postava hrdiny je charismatický muž, nebo žena ve věku dvacet pět až třicet let (výjimkou je například Harry Potter, který je dítě). Nechci se úplně dohadovat proč tomu tak, ale mám dojem, že zde hlavní roli hraje vzhled možná motivace toho, že člověk v tomto věku nemusí být svázán mnohými závazky a zároveň je ještě dost mladý a zbrklý, aby se vydal… zachraňovat svět.

• – Na opačném spektru stojí charismatický antagonista (záporák). Není nic horšího, když se nevytvoří kvalitní záporák, který má dojem, že své činy dělá pro dobrou věc a je tak velmi silným oponentem našemu hrdinovi.

• – Příběh potřebuje lovestory, jelikož pokud se budeme držet právě toho stereotypního ražení, jež jsem na začátku zmiňovala, měl by příběh lásky v kvadrantu zasáhnout ženu). V příběhu by se měl odehrát „příslib lásky“ a nemusí to být vyloženě explicitně, ale bylo by dobré, kdyby tam šla tato linka cítit. Také se traduje, že je potřeba přidat „srdceryvné“, tedy dojemné pasáže, k čemuž existuje pojem „dvaceti pěti kapesníkový film“ (tzn. tolik kapesníku se průměrně posmrká u dojemného filmu, nebo je to alespoň idealistický sen producentů a režisérů…).

• – Co právě cílí na muže a mladiství je v protipólu akce a adrenalin, nějaké vzrušení a dobrodružství…

Věci navíc:

• – Musí to být epické, velmi výpravné, hodně efektů a vypadat draze ať víme, za co jsme zaplatili lístek do kina…

• – Může se objevit nadpřirozeno.

• – Počet projekcí je velký a často se v jeden den odehraje celosvětová premiéra.

Možná se teď někomu z vás osvětlilo, proč jsou blockbustery tak úspěšné a třeba už pro vás není takovou záhadou, jak takový „crowd pleaser movie“ vytvořit. Věřme však, že k vytvoření takového megalomanského filmu vede dlouhá a trnitá cesta.