Obrazové vyjádření ve filmu
V článku o filmové řeči jsme naťukli, jak odvyprávět příběh za pomoci obrazu, audia a co to vůbec filmové vyprávění obnáší. Lze se tím zaobírat samozřejmě do hloubky, proto se dnes více zaměříme na obrazovou složku. Rozebereme si kompozice, využití barev a pohybu v obraze a doplníme to tím, jak různé způsoby mohou na diváka působit.
Záběr
Nejdříve nás nejspíš bude zajímat, jaké záběry ve scéně použiju a co jimi budu snímat. Záběry rozlišujeme od velkého celku až po velký detail. V obrazové příloze můžete vidět, jak se jednotlivé záběry odvíjí od měřítka postavy.
K záběrům existuje i (nepsané) pravidlo, jak se často používají. Detaily se využívají pro přiblížení něčeho drobného, respektive zdůrazňují nám něco, čeho bychom si měli všimnout. Pokud v tomto malém úseku zaznamenáváme obličej, významem bývá, že jdeme po emocích, přibližujeme se až k myšlenkám postavy. U celků chceme zobrazit vetší prostor, třeba pohled na město, uvést diváka do scény, aby věděl, kde se nacházíme a lépe se orientoval v následujících užších záběrech.
Zajímavost: Americký polocelek či americký plán se nejdříve používal u westernových filmů, aby šly kovbojům vidět kolty na stehnech.
Kompozice
S tímto pojmem se člověk setká i v jiném umění, jako třeba v malbě nebo soše. Kompozice pojmenovává uskupení různých prvků v obraze ve vztahu vůči sobě. Má svá pravidla, ale často, i když je člověk nezná, dokázal by na plátno nebo ve fotografii rozprostřít předměty podle cítění, co třeba sám definuje jako líbivé nebo má v podvědomí uchován výjev, jaké kompozice použil někdo před ním. Záleží zkrátka na nás, jakou kompozici zvolíme, v jaké velikosti co ukážeme nebo jaký dojem ze záběru má působit.
Jedna ze základních kompozic je středová. Umístíme hlavní předmět nebo určitý bod do středu obrazu, pro nás tedy záběru. Nejvíc nám střed vynikne ve chvíli, kdy nalevo a napravo máme stejné prvky. Po stranách máme symetricky alej stromů a uprostřed cestu, po které nám někdo jde či portrét se stejným pozadím po obou stranách.
Mimo klasickou středovou kompozici se často volí třetinová, kdy si obraz rozdělíme na tři části vertikálně i horizontálně. Vzniknou nám tak pomyslné body či právě ty části, kam můžeme snímaný objekt umístit. Problémem může u této kompozice být, že když si předmět umístíme do jedné části, v druhé nám může vzniknout nechtěné příliš prázdné místo.
Lineární nebo také diagonální kompozice se považuje za elegantní a symetrickou pro oko. Jednoduše nám táhne zrak do nějakého bodu. Může se jednat například o širokou cestu, která se nám zužuje do dáli, pohled na stromy sbíhající se k obloze nebo z jednoho rohu vinoucí se budovy na ulici hlouběji do obrazu. Díky této kompozici můžeme do záběru získat hloubku a dynamiku. Záběr na diváka totiž může působit energičtěji.
Jako proporčně nejideálnější kompozicí se bere zlatý řez, se kterým se můžeme setkat i v přírodě u rostlin. Jedná se o kompozici, která nám u popisu obrázku může připomínat šneka s poměrem přibližně 1: 1,618.
Barevnost
Důležitým aspektem je také barevné vyjádření. Toto cítění můžeme mít každý jiné, ale určitě se shodneme na tom, kdy na nás působí výrazné barvy agresivně a mírně laděné zase harmonicky. Kromě tedy volby záběru či kompozice je podstatné, aby se kameraman dohodl s výtvarným týmem, v jakých odstínech mají vypadat rekvizity i kostýmy nebo také osvětlení. Jedná se o další bod skládačky, který může výsledné dílo výrazně ovlivnit.
Kontrastními barvami jsou ty, které jsou posazeny proti sobě v kruhu barevného spektra. Mohou nám danou scénu zvýraznit jako třeba barvy žlutá nebo oranžová v konstrastu s modrou nebo zelená a červená.
Tonální kompozice využívá několik odstínů jedné barvy. Můžeme tak třeba zvýraznit agresivitu či vášeň podle kontextu scény, pokud použijeme odstíny červené. Harmonii získáme díky pastelovým například žlutým barvám.
Pracovat můžete i s barevným akcentem, tedy prvkem, který má nejvýraznější barvu oproti svému okolí. Kupříkladu v bílé míse na světlém stole je nejvíc akcentováno červené jablko.
Pohyb
Co dodá záběru život je jednoznačně pohyb. Můžeme jej rozdělit na vnitřní pohyb, tedy pohyb herců či zvířat atd. ve scéně a na vnější pohyb, tedy pohyb s kamerou. S pohybem kamery se jedná o ovládání divákovi perspektivy, díky čemuž dostává informace o tom, co se děje v obraze. Nicméně, jak jistě víme, pro nás je nejpřirozenější pohyb zleva doprava, jak již bylo zmíněno ve článku o filmové řeči. Vnímáme, že nám postava jde někam vpřed. Kdyby byl pohyb zprava doleva, působí na nás, že se osoba někam vrací. Můžeme také pracovat s jízdou kamery. Odjezd od menšího objektu, tedy přeměnění užšího záběru na širší nám často poskytuje více informací například o okolí, kde se v příběhu nacházíme. Pohyb z širšího k užšímu nám zase selektuje jednu konkrétní věc, na kterou se máme zaměřit. Populární je třeba vertigo efekt pocházející z filmu Vertigo od Alfreda Hitchcocka. Významem slova je závrať, jež ve filmu z perspektivy postavy (které se něco takového děje) můžeme vyvolat za použití kamery na jízdě a transfokace, tedy změny ohniskové vzdálenosti. U jízdy s kamerou existuje pojem „travelling“, kdy kamera jede s herci stejnou rychlostí. Například máme herce posazené na jednom vozíku a hned naproti s nimi jede kamera.
Obrazový plán
Plán vizuální vytváříme proto, abychom vytvořili v obraze hloubku. Rozdělíme si jej na popředí, střed a pozadí. Plánů můžeme mít klidně i pět, záleží jen na nás, co si do nich zahrneme. Pro příklad: jdeme cestou lesem, do popředí dáme větvičky, uprostřed budou lidé a v pozadí se táhnou stromy. Nebo v interiéru budeme mít v popředí televizi, kterou sleduje osoba na gauči uprostřed a v pozadí nám bude další člověk umývat okno a za tím oknem se může odehrávat něco dalšího…
Z obrazového světa jsme se dostali do finále. Věřím, že vám bylo zmíněno vše podstatné a pokud vás fascinují novinky z filmového tvoření, nezapomeňte každou středu a pátek číst náš blog. Jinak nás samozřejmě naleznete také na LinkedInu nebo dalších sociálních sítích, kde se můžete podívat na aktuality z naší tvorby.
Pokud se chcete dozvědět více, článek o základů filmové řeči po obrazové a auditivní stránce naleznete zde:
